Po vrcholech Sicílie

Při plánování dovolené na Sicílii jsem měl původně jako hlavní bod program výstup na symbol tohoto ostrova sopku Etnu. Ale poté, co jsem zi zjistil, jaké jsou na Etně v současné době reálie jsem se bez velké lítosti rozhodl toto místo vynechat. Ukázalo se totiž, že Etna se stala další obětí tzv. overturismu, jinými slovy zaplavily ji davy turistů. Když se příroda mění na atrakci, tak pro mě přestává být přitažlivá. Navíc výstup až k vrcholu kráteru byl údajně zakázán, takže myslím, že jsem o mnoho nepřišel. Místo toho jsem si vylezl na několik menších a málo známých, ale klidnějších vrcholů, kde jsem se výhledem seshora mohl kochat o samotě.

Capo Zafferano (160m)

První “mini“ hora, kterou jsem na Sicílii zdolal byla docela nízká, ale zato velice strmá a špatně přístupná. Tento výšlap byl kupodivu ze všech nejextrémnější. Hnízdí zde totiž početná kolonie racků, které přítomnost člověka ruší. Neustále kroužili nad hlavou a čím víc jsem se blížil k vrcholu, tím byli agresivnější. Nalétávali nebezpečně blízko, Alfred Hitchcock by na ně určitě byl hrdý :). Měl jsem obavy, že na vrcholu kvůli jejich útokům nic nevyfotím, nakonec se ale uklidnili, takže kromě panorámatu jsem si ještě udělal i několik jejich portrétů.

Monte Catalfano (373m)

Monte Catalfano leží hned naproti Capo Zafferano a z jedné hory na druhou je dobře vidět. Mezi nimi se rozprostírá městečko, kde jsem žil a obě hory jsem tak měl v pěší dostupnosti. Na Monte Catalfano vede celkem pohodlná, ve srovnání s předchozí možná trochu nudná stezka. Po cestě jsem vyrušil jen pár hadů, kteří mě však překvapili svou působivou velikostí, odhadem 150 cm.

Nedaleko odsud, na protilehlém svahu vedlejšího kopce se nachází pozůstatky starodávného města Solunto, jedno z nejzajímavějších archeologických nalezišť Sicílie.

Monte Grifone (832m)

Toto místo jsem si vybral jako asi nejvhodnější pro prohlídku Palerma z výšky, odtud je vidět skoro celá nížina Conca ď Oro (Zlatá mušle), zárověň je blízko i centrum města a přístav. Zajímavý je i výhled do vnitrozemí, zejména na nedalekou přírodní rezervaci Bosco della Ficuzza.

Pizzo Carbonara (1979m)

Pizzo Carbonara je po Etně druhá nejvyšší hora Sicílie. Tento vápencový masív má vrchol ve tvaru náhorní plošiny, a proto najít nejvyšší bod nemusí být pro nepřipravené návštěvníky vždy jednoduché. Například sousední vrchol Pizzo Antenna, vzdálený cca 500 m je jen o dva metry nižší. Z místa, odkud jsem vyrazil byla dobře značená stezka, takže vrchol jsem našel bez problémů. S počasím jsem měl také štěstí, hora bývá často zahalena mlhou, hlavně po ránu. Odtud jsem konečně spatřil i Etnu, i když v dálce téměř 100 km.

Etna

Na pozadí hory Rocca Busambra (vlevo) a Monte san Calogero

Pizzo Carbonara se nalézá na území rozsáhlého přírodního parku Madonie a díky odlehlosti tohoto místa tady můžete uvidět v hojném počtu divokou zvěř. Kdo si přivstane, má velkou šanci zpozorovat lišky, divoká prasata, jeleny, kozy... bohužel ne všechny z nich se mně podařilo vyfotit.